O nás

Dobře si vzpomínám na dobu, která formovala v devadesátých letech mé motivace ke studiu medicíny. Jedna z nich byla jistě i inspirace příběhem německého lékaře, držitele Nobelovy ceny za mír (1952) Alberta Schweitzera, jehož práce v subsaharské Africe je dodnes všeobecně známá.

Po dokončení studia medicíny a atestaci v oboru očního lékařství jsem se začal rozhlížet po příležitostech, kde bych se i v Africe mohl uplatnit. Na svoji první „misi“ jsem odjel v roce 2013 do keňského Itiba. Jedná se o unikátní česko-keňský projekt zdravotníka Aleše Bárty (www.itibo.cz). O rok později jsem odjel na měsíc do Indie, kde jsem se naučil operovat šedé zákaly levnou metodou, ke které není nutné žádné složité přístrojové vybavení a která se hojně používá v chudých zemích zejména na africkém kontinentu. Následovaly pak již mise, kde jsem mohl plně využít potenciál v oblasti oční operativy. Od roku 2016 jsem pravidelně jezdil na mise do severní Ghany, města Tamale, na oční kliniku vedenou Dr. Judith Simon. Spolu jsme pak podnikali výjezdy s veškerým očním vybavením i do odlehlých oblastí. Na podzim roku 2020 jsem pak poprvé pracoval na oční klinice u Dr.Pieta Noë ve rwandské Kigali. Do Rwandy jsme se pak s celou rodinou v roce 2022 na rok přestěhovali. Od září 2023 již působím opět převážně v Čechách.

Subsaharská Afrika je v mnohém zcela odlišná od „západního“ světa. Podmínky pro život jsou zcela jiné a jiné jsou i kultury a životní nastavení. Čas zde plyne jiným tempem. Žebříčky hodnot se liší. Všudypřítomná chudoba a bída nutí člověka klást si otázky… Jednou z nich je určitě: „nešlo by nějak efektivně pomoci lidem žijícím v těchto podmínkách?“ Odpověď na ní není zdaleka jednoduchá. A v mých zkušenostech jsem se již opakovaně přesvědčil, že některé formy pomoci, které nabízí „západní“ svět mohou být velmi neefektivní, leckdy kontraproduktivní. I některé mé vlastní iniciativy v tomto ohledu musím zpětně hodnotit jako slepé uličky. Krom medicínské práce se na pracovních výjezdech zároveň snažím podpořit místní umělce a řemeslníky nákupem jejich zejména ručně vyráběných výrobku (suvenýrů atd.) A tady se vlastně zrodila myšlenka vzniku tohoto projektu. Osud většiny afrických artefaktů, uměleckých předmětů, atd. v Evropě většinou nebyl nijak valný, na poličkách a zdech se na ně prášilo a nakonec často končili v krabicích ve sklepě nebo na půdě. Až na některé výjimky… Těmi byly i speciálně ručně vyráběné košíky a tašky z Bolgatangy. Po nich se u nás doma vždy rychle zaprášilo, ať už se jednalo o teenagery nebo starší generaci. Uvědomil jsem si, že tudy by možná mohla vést cesta k nějaké efektivní spolupráci, která by byla výhodná pro obě strany. Tady v Evropě bychom si koupili výrobek, který se nám líbí, je praktický, budeme ho používat (nebude se na něj prášit ☺)a zároveň bychom mohli místním lidem v Africe dát práci a to práci na místní poměry dobře placenou, která by je mohla zvednout z hranice chudoby.

Od myšlenky k finální podobě projektu uběhla ještě dlouhá cesta. Nicméně v průběhu roku 2023 se podařilo tento projekt dovést k úspěšné realizaci a výsledkem je mimo jiné to, že si dnes můžete u nás zakoupit tašku z Bolgatangy. Navíc můžete mít dobrý pocit, že krom toho, že budete mít doma praktickou věc, přispíváte na zvýšení životní úrovně lidí, kteří by jinak balancovali na hranici naprosté bídy. A to není málo! Tito lidé navíc nejsou nějaká anonymní skupina.

V našem projektu se od samého začátku snažíme klást velký důraz na efektivitu a transparentnost. Aby to celé mohlo fungovat, je nezbytně nutné mít v oblasti člověka, který celou činnost bude koordinovat na místě. Naštěstí je tu Abdullah, se kterým mě pojí přátelství již od roku 2016, kdy jsem byl v Ghaně poprvé. Abdullah žil mimojiné 8 let v Evropě a tak i moc dobře ví, co znamená zodpovědnost, spolehlivost a flexibilita, bez níž by žádný dobrý projekt nemohl fungovat. Abdullah dal dohromady skupinu pletařů v Bolgatanze, kteří jsou schopni ručně vyrábět velmi kvalitní košíky a zároveň velmi pružně reagovat na přání a speciální požadavky evropských „zákazníků“. Momentálně tato skupina, zejména pletařek, čítá cca 15 lidí, které jsme měli možnost i osobně potkat na výjezdu do Bolgatangy. Známe jejich příběhy, měli jsme možnost s každým z nich osobně mluvit. Víme, že z peněz, které od nás dostávají živí i širší rodiny a krom základního živobytí platí dětem učebnice a pomůcky do školy, zdravotní pojištění atd.

MUDr. Jiří Blažek